Článek jsem napsal 3 týdny před útokem na redakci časopisu Charlie Hebdo a přečíst si jej můžete zde :
Cítím morální povinnost chránit Evropu pro své děti
Byl jsem tenkrát mnohými označen za xenofoba, který neumí soucítit s běženci. Dokola jsem vysvětlovat, že to tak není, jen se silně obávám, že v takové situaci nejsme připraveni a nemůžeme přijímat tisíce uprchlíků, protože myšlenka multikulturalismu v Evropě selhává a díky zvýšené aktivitě islámských extremistů získává naprosto nový, dosud nepoznaný rozměr. Útok na Charlie Hebdo otevřel oči spoustě dalších lidí, nicméně (jak už se v poslední době v Evropě stalo zvykem) došlo jen na velká slova evropských vrcholných představitelů. Nulová akceschopnost, jen mezi obyvateli stále se šířící pocit strachu bez adekvátní reakce evropských lídrů.
Místo diskuse o co nejrychlejším vracení běženců zpět vidíme schvalování kvót o rozdělení uprchlíků mezi jednotlivé členské státy. Místo snahy o ukončení konfliktu, ze kterého běženci utíkají, osočování jednotlivých států mezi sebou, kdo dělá více nebo méně pro umístění uprchlíků na svém území.
A najednou prásk! Pátek třináctého a další koordinovaný útok ve Francii. Tajné služby nic netušily, vše bylo islamisty řádně připraveno a zrealizováno. Zatím 129 mrtvých a mnoho dalších v kritickém stavu. Islámský stát vzkazuje, že nebudeme žít v klidu.
Jsme ve válce, přiznejme si to. Jsme v situaci, kdy si nemůžeme vybrat, zda válku vyhlásíme nebo ne. Válka nám byla vyhlášena a je třeba bojovat. Rychle, účinně a až do konce. Do úplného poražení zrůdy, která si neváží života a je zaslepena fanatismem. Mír v Evropě skončil a je nutné si to přiznat. Jak to tak bývá, tato válka je jiná než ty předchozí. Díky protivníkovi. Těžko identifikovatelnému, odhodlanému dosáhnout svého a nevážícího si života.
Musíme začít jednat. A přestože jsem vždy odmítal princip kolektivní viny, zde jsem pro jeho uplatnění. Pokud se dozvídáme, že jeden z francouzských atentátníků přišel do Evropy společně s dalšími běženci ze Sýrie přes Řecko, musíme reagovat. A protože neumíme rozlišit, zda tento běženec je terorista a tento ne, musíme podle mého uplatnit kolektivní vinu. Dokud nebudeme mít lepší řešení. Princip kolektivní viny vždy postihne i ty nevinné, ale my už musíme začít být zdravě sobečtí a účinně chránit sami sebe, Evropu a své děti.
autor: Petr Maroš
