Aby se tak nestalo, byla uzavřena dohoda mezi Ruskem a nově vznikající Ukrajinou, ve které se Ukrajina zavázala předat všechny balistické rakety s jadernými hlavicemi Rusku výměnou za plné respektování celistvosti území Ukrajiny, včetně Krymu. A to se stalo. Jen se vývoj na Ukrajině trochu pohnul k demokracii a přestal v ní vládnout oblíbenec Ruska, přišla Ukrajina o Krym a, jak se zdá, bude i nadále přicházet o další části území.
Nemám žádnou pochybnost o tom, kdo stojí za těmito činy. Neoznačení vojáci s ruskou vojenskou technikou a zbraněmi by nemohli dělat nic z toho, kdyby neměli za sebou nejvyšší představitele Ruska v čele s Vladimirem Putinem, a od nich k dispozici vše, s čím bojují. Prý si vzali dovolenou z Ruské armády a jsou tam jen jako dobrovolníci, které Putin vyznamenává vojenskými řády ruské armády po úspěších.
Je mi jasné, že si Putin nepřeje mít na hranicích Ruska Evropskou unii a NATO. Nemá však právo porušovat mezinárodní dohodu, ve které je jednou ze smluvních stran právě Rusko.
Takováto praxe ve svých důsledcích vede k eskalaci problémů, a těch je dnes ve světě až dost.
Využívání nacionalistických nálad vedlo v minulosti k rozpoutání světových válek a něco podobného by v atomovém věku mohlo znamenat děsivou zkázu. Preferujeme tedy jednání. Musíme však (jako NATO a EU) ukázat, že nejsme slabým protihráčem, ke kterému si může kdokoliv a cokoliv dovolit.
Autor: Pavel Eybert
Zdroj: Deník
