Pro srovnání uvedu příklad Guggenheimova muzea v Bilbau. Nikoliv proto, že by byl nejlepší, ale protože výraz „Bilbao efekt“, a s ním spojené očekávání, se mezi laickou veřejností objevuje poměrně často. Mylně se pak interpretuje tak, že souvisí pouze se vzhledem stavby. Na první pohled je zřejmé, že finanční, urbanistické i společenské souvislosti jsou jiné, přesto lze najít paralelu, která ukazuje na pravděpodobně chybný koncept celého záměru v Budějovicích.
1/ Nástroj - Strategický plán
Bilbao má dnes zhruba 350,000 obyvatel (celá aglomerace 950,000). V roce 1985 se kdysi průmyslové město dostalo do krize, kdy zkrachovala řada oceláren a loděnic. Celá čtvrtina obyvatelstva zůstala bez práce (50 procent u mladých lidí), což mělo na celý region negativní ekonomický i sociologický dopad. Po těžkém průmyslu navíc zůstaly poměrně velké ekologické škody. Radnice a regionální vláda stála před otázkou, jak znovu nastartovat rozvoj a na čem postavit jeho strategii. Výhodou a specifikem Baskicka je poměrně velká samostatnost, která umožnuje úzkou spolupráci města, regionu a provincie nezávisle na španělské vládě. Zatímco za územní plánování je odpovědné město, financování projektů zajišťuje především provincie.
Hlavním nástrojem bylo vypracování strategického plánu, které trvalo tři roky a do kterého se zapojilo více jak 300 osobností ze soukromé i veřejné správy. “Strategic Plan for the Revitalisation of Metropolitan Bilbao” vytvořil celkový rámec pro regeneraci města. Jeho výsledkem byla platforma “Public Utility Entity”, založená na otevřené diskusi politiků, podnikatelů a občanů o tom, jaké chtějí vlastně město. Bylo definováno 8 základních oblastí: mimojiné regenerace širšího centra, revitalizace řeky a posílení kulturní identity. Byly vymezeny tzv "opportunity areas", kam bylo v následujících deseti letech investováno cca 560 milionů Euro. Jedním z principů rozvoje bylo zahuštění struktury města, nikoliv rozpínání, což dlouhodobě šetří peníze za infrastrukturu (an intelligent urban growth represents an "intelligent" city economy).
Klíčová slova konkrétních projektů pak byla "inovace, profesionalita, identita, komunita a otevřenost". Řada projektů byla spolufinancována z fondů EU, kam Španělsko vstoupilo v roce 1986.
Město České Budějovice v současnosti nemá žádný funkční strategický plán, který by popisoval dlouhodobou vizi a konrétní kroky k jejímu naplňování. Zároveň nemá žádný funkční nástroj k veřejné diskusi mezi politiky, podnikateli a občany, který by vedl k vytvoření spolupráce na rozvoji města a jeho směřování. Představa, že to politici zvládnou sami, je naivní.
2/ Produkt - Guggenheim museum
Muzeum bylo otevřeno v roce 1997 ve spolupráci s Guggenheim Foundation, která vlastní jednu z nejhodnotnějších sbírek umění na světe. Ve vyzvané architektonické soutěži (Arata Isozaki, Coop Himmelb(l)au, Frank O. Gehry) zvítězil projekt, jehož technické řešení bylo ve své době naprosto unikátní (software CATIA se používal pouze v leteckém průmyslu). Zapamatovatelná silueta muzea velmi rychle dosáhla takové popularity, že dala vzniknout zcela novému termínu "Bilbao efekt". Vpodstatě tak zastínila další projekty, které jsou pro každodenní fungování města mnohem důležitější. Vybudování nového mezinárodního letiště, námořního přístavu a vysokorychlostní železnice nebo stavba metra spojujícho nové městské čtvrti. Jedním z nejnákladnějších projektů byla revitalizace řeky jako nové urbanistické osy, která dává městskou strukturu dohromady s krajinnou morfologií. Tento projekt pokračuje dodnes.
Samotná architektura, ať je jakkoliv kvalitní, žádný zisk negarantuje. Spojení s nadací Guggenheim nebylo náhodné, ale šlo o promyšlený marketingový tah, postavený na světoznámé značce, jejíž hodnota přesahuje fyzickou hodnotu stavby. To, co se odehrává uvnitř muzea a na rozhraní veřejného prostoru, je pro fungování takových projektů naprosto zásadní. Město je totiž kontinuální prostor, kde jedna aktivita ovlivňuje druhou a jednotlivé domy jsou pouze částí celku. Nepřekvapuje tak citace samotného Gehryho, který po letech prohlásil, že “Bilbao effect is bullshit“.
Město České Budějovice v současnosti nemá žádný funkční strategický plán, který by dokázal pracovat alespoň s tím, co zde máme. Značky jako Budvar a Koh-i-noor, nebo historické a kulturní dědictví, jsou ve vztahu k městu prezentovány způsobem, který prakticky nepřináší žádný vedlejší multiplikační efekt. Představa, že to za daného stavu dokáže Jihočeská filharmonie, je naivní.
3/ Místo - širší vztahy
Budova muzea je postavena na jednom z nejvýznamnějších a nejviditelnějších míst v centru města, které při prohlídce města doporučil ředitel muzea Thomas Krens. Podobně jako opera v Sydney nebo filharmonie v Hamburku, je tento projekt cílevědomě situován tam, kde se předpokládá maximální dopad na jeho cílovou skupinu, včetně vztahu k širšímu okolí s navazující infrastrukturu hotelů, restaurací, obchodů a dalších služeb, které z provozu tzv „landmarku” sekundárně profitují. Je to především o urbanistických, ekonomických, dopravních a sociologických souvislostech.
Postavit Guggenheim muzeum vyšlo na zhruba $90 mio ($144 mio s okolní infrastrukturou). Bylo financováno městem, které uzavřelo dlouhodobou dohodu o provozu s nadací Guggenheim, která garantuje stálou kvalitu expozice současného umění. Průměrná roční návštěvnost je kolem jednoho milionu lidí. Ekonomický dopad na město se v roce 2002 odhadoval na 147 milionů dolarů (accommodations ($43 mio), catering ($35 mio), shopping ($13 mio), transport ($9.5 mio) and leisure ($6.6 mio) ... plus taxes $23 mio). Tyto služby vytváří několik tisíc pracovních míst. 80 procent návštěvníků města potvrdilo, že muzeum je hlavní důvod, proč přijeli.
Město České Budejovice udělalo zásadní omyl, když politickým rozhodnutím tehdejší Rada města odsunula projekt na periferii a nevyslyšela tak přání investora a architekta, postavit tento dům na Mariánském náměstí. V souvislosti s tehdy platným strategickým a územním plánem nikdy nedošlo alespoň k pokusu o zdůvodnění tohoto rozhodnutí. Představa, že politici uznají chybu, je (pravděpodobně) naivní.
Oceňuji odvahu investora, protože nikdo v novodobé historii naší země zatím nesehnal ze soukromých zdrojů dvě miliardy korun na kulturní stavbu. Oceňuji také veškerou, dosud odvedenou práci všech profesí, které se na projektu podílejí, protože jde o neobyčejný dům. Jako architektovi je mi velmi nepříjemné zpochybňovat takový záměr a nejsem proti podobným stavbám, protože u nich jednoduše nejde jenom o peníze. Ten projekt má svoje kvality a jde postavit. Půjde v něm zahrát jistě vynikající koncert. Ale to je tak všechno, co z něj dostaneme a je úplně jedno, kdo ho zaplatí. Přál bych si, aby ten projekt nebyl hodnocen podle toho jak vypadá, ale jak funguje. A takový výkres, v kontextu města, zatím nikdo neukázal...
Přiznejme si také, že v dnešní „konkurenci“ už Rejnok není nijak vyjímečná architektura, která by šla srovnat s konstrukčním zázrakem v Bilbau ve své době. Podobné domy dnes najdete v řadě evropských měst. Nám nejbližší Rakousko je známé velmi propracovanou strategií turistického ruchu a stačí se podívat, proč tomu tak je. Kromě nádherné krajiny pracuje i se současnou architekturou. Linz, Graz, Innsbruck ... pořád dokola to samé, skvělé domy stojí na skvělých místech, protože pokud to má být založené na turismu, tak viditelnost a dostupnost v kontextu města je jeden z předpokladů úspěchu.
Pokud máme nějakou reálnou referenci takového projektu ze srovnatelného města, pak ve Zlíně postavili novou filharmonii s kongresovým centrem. Je to také poměrně zajímavá architektura, s cenou zhruba 700 milionů, což je třetina rozpočtu Rejnoka. Podle výroční zprávy filharmonie je roční dotace 40 milionů na 40,000 posluchačů. Ekonomicky by to asi fungovalo podobně. Je tedy otázka, zda multiplikační efekt pro město (turismus) vyváží tuto ztrátu a zásadní otázka v této souvislosti je, proč potom ten dům má stát někde, kde není jeho cílová skupina (turisté). Nebude totiž vidět ani z Černé věže, až se budou ptát, jak se tam mají dostat. Nebudou tam bydlet, nezajdou tam do obchodu ani na oběd, protože tam není žádné město a my nemáme smysluplný plán na jeho stavbu ... Ta situace, kdy vyjde 800 cizinců ve slavnostním oblečení v 11 večer mezi bytovky na Máji, je absurdní a neodpovídá společenskému významu události, jako je koncert nebo jméno Antonína Dvořáka. To je sociologicko-ekonomický problém, který nevyřeší zajímavá fasáda od skvělého architekta. Kdyby tomu tak bylo, tak je dobrá architektura stroj na peníze, což bez kontextu evidentně není.
Autor: Mirek Vodák
Zdroj: cbarchitektura.cz
